Kdo jsem a co tu dělám
Tak to je otázka, kterou si pokládám už několik let.
Celý život mě baví strašně moc věcí. Někteří to nazývají multipotencionál, já to nazývám chaotik.
Baví mě šít, vyrábět z korálků, macramé. Baví mě pracovat, baví mě peníze, baví mě hezké věci. Baví mě psaní, cestování, lidi. Baví mě přemýšlet, vymýšlet, posouvat, učit se nové věci. Zároveň mě baví příroda, ticho a klid. Miluju oblast cestovního ruchu a gastronomie. Je toho tolik a nejradši bych ve svém pracovním životě nakombinovala všechno.
Tak a teď se tedy vraťme k tomu, co tady dělám Dokud jsem neměla děti byla jsem vždy spokojený zaměstnanec. Žila jsem poklidným sobeckým životem a bylo mi dobře. Ve třiceti jsem na rok odjela na Nový Zéland, žila v autě a zažívala naprostý pocit svobody. Pokud někdo má pocit, že svoboda je to, co žijeme tady jako zaměstnanec, je to velký omyl. Nebo minimálně já z toho mám takový pocit. Všechno tady trvá hrozně dlouho. Máme dlouhé závazky. Chcete jít do práce, čekáte na tři kola pohovorů. Chcete odejít z práce, čekáte až vám vyprší výpovědní lhůta. Chcete se nastěhovat, čekáte, až se odstěhují. Chcete se odstěhovat, čekáte až vyprší výpovědní lhůta. Chcete peníze? Nejdříve měsíc pracujte a pak dalších 14 dní počkejte, až vám někdo tu odměnu pošle. Když chce člověk udělat tady v Čechách změnu. Strašně dlouho to trvá.
A na Zélandu? Tam tedy trvá, než se tam dostanete, ale pak je to rychlovka. Přijdete se zeptat na práci a může se stát, že tam hned zůstanete. Papíry k autu si vyřídíte okamžitě na poště. Výplata je tam z týdne na týden. Když v práci řeknete, že už zítra nechcete přijít, řeknou vám, že je jim to líto, že jste šikovní, poděkují, nabalí ovoce a rozloučí se. Můžete se ze dne na den rozhodnout, že změníte lokalitu, že se zítra chcete probudit u moře. A jedete. A to bylo to nejlepší, co jsem z celého Zélandu vnímala. Jasně, je tam nádherná příroda, naprosto bezelstní lidé, všudypřítomná důvěra…Ale ta možnost dělat co člověk chce je nezaměnitelná s čímkoliv jiným. Prostě nastartujete a jedete. Děcka tam chodí nakoupit v pyžamu, nebo v kostýmu dinosaura a nikdo to neřeší. Nikdo nehodnotí.
A právě na Zélandu jsem si zamilovala angličtinu. Do té doby jsem z ní měla hrozné obavy. Děsila jsem se, kdy mě někdo zastaví na ulici a zeptá se na cestu. V tu chvíli jsem nedokázala říct ani slovo. Nedokázala jsem si poradit a po každém setkání s cizincem šlo sebevědomí, které už tak bylo dost dole, rapidně dolu. Ve škole jsem se bála anglicky cokoliv říct, nebo nedejbože číst. Zvedal se mi žaludek, když jsem viděla, že budu brzy na řadě a že budu muset tasit anglické časy a slovní zásobu. Zkoušení ze slovíček? Hrůza děs. Byl to ten největší blok, kvůli kterému jsem nechtěla cestovat. Naštěstí ve mně byl zlomen a byla jsem na poslední chvíli přesvědčena, že bych měla někam jet. Naštěstí můj tehdejší vztah měl větší sílu než můj strach a vyrazili jsme společně na druhý konec světa.
A jsem za to nesmírně vděčná.
Tam to asi všechno začalo. Uvědomila jsem si, co v životě chci a co nechci. Že ke štěstí a spokojenosti stačí jen ty věci, které se vejdou do kufru. Že konzum, ke kterému jsme všichni podprahově nuceni je až neuvěřitelný. Člověk má pocit, kolik toho potřebuje. Všude jsou výlohy plné věcí, v televizi reklamy, sítě nás masírujou…No je toho dost, odkud k nám chodí informace „tohle by se ti hodilo“
Ale k věci Proč anglický knížky pro děti. Protože knížky a angličtina. Boží kombinace. Moc bych si přála, aby současné děti nenesly naše traumata z cizích jazyků. Přece jen se celý svět propojuje, spojuje, kombinuje, prolíná. A až budou oni velcí, bude to mnohonásobně intenzivnější. Když si vzpomenu, jak těžká pro mě angličtina byla, chtěla jsem to svým dětem ulehčit. Takže proč to nezkusit, že. A ono to šlo. Nasávají od malička jako houby. Vědomosti samozřejmě. I přesto že jsou dětmi svých rodičů, tak zatím nasávají vědomosti Děti se učí mluvit a je jim úplně jedno, jestli se učí angličtinu, nebo češtinu. Je to prostě forma komunikace. A čím lepší základ jim k cizím jazykům dáme, tím lépe ho budou přijímat a tím snazší pro ně bude se ho naučit.